V Londýně jsem strávila v roce 2014 dva měsíce. Když jsem se vrátila domů, do Brna, nemohla jsem uvěřit svým očím. Všichni lidé měli úplně stejný původ (a toto slovo používám záměrně, abych byla schopná zahrnout všechny kategorie jako je rasa, náboženství, atd.) – všichni máme bílou barvu pleti, všichni jsme vychovaní na křesťanských základech. Společně vesele slavíme Vánoce a Velikonoce. Tím, že na to nejsme zvyklí, díváme se na lidi jiného rasového nebo náboženského původu skrze prsty.

Když jsme byli malí, kolik panenek v obchodě mělo tmavou barvu pleti? Kolik hrdinů našich dětských knížek vypadalo jinak, než my samotní? Kolik lidí v našem okolí známe, kteří by měli fundamentálně jinou víru, než my?

Rodiče a prarodiče se o nás bojí, když jezdíme do zemí, ve kterých nejsou lidé "jako my". A proč? Protože je to přirozené. Jedná se o přirozený lidský strach z neznáma.

Proč by ale toto stigma mělo přetrvávat? Neochuzujeme se tím pádem o spoustu zajímavých zážitků, znalostí a zkušeností, které nám může přinést jen pohled a pochopení lidí, kteří pocházejí z úplně jiného zázemí, než ve kterém jsme vyrostli my?

To je jeden z důvodů, proč mám tak strašně moc ráda Londýn. Globalizací, cestováním, vývojem lidské společnosti, se z Londýna stalo město, ve kterém bydlí téměř 9 milionů lidí a mluví 250 různými jazyky. Lidí, kteří mají bílou barvu pleti, je v Londýně něco málo pod 60 %. Zbytek je směsice lidí pocházející z Asie, Afriky a Karibiku a velkou část tvoří také smíšený původ. Mezi majoritní náboženství v Londýně patří nejenom anglikánská církev, ale také islám, hinduismus a židovská víra.

Díky všemu, co jsem výše popsala, je možné v Londýně prakticky úplně všechno. Jeden den se v bytě vedle Vás slaví Čínský nový rok, o několik dnů později se slaví Svatý Valentýn a za dalších několik dní slaví židé Purim. A život jde dál. Nikdo nikoho nenutí slavit svátky, které slavit nechtějí. Nejvíce, jak se vás to může dotknout, je, že budou slavit ve vašem okolí, když vy ráno potřebujete vstát do práce. Případně o sobotách, tedy židovském šabatu, budou zavřené některé obchody. Stejně tak jako o nedělích zavírá většina obchodů během odpoledne.

Lidé žijící vedle sebe se vzájemně respektují. Ať už se jedná o rozdílnou barvu pleti, rozdílnou víru nebo rozdílný věk. Ať už ale pocházejí odkudkoliv, ať už mají jakýkoliv původ, jsou to pořád lidé. Jsou to lidé jako každí jiní. A mohou se od nás toho spoustu naučit, rozšířit si své obzory, stejně tak, jako my si můžeme rozšířit naše obzory. A o tom to podle mě je. Proto bychom měli uvítat každou možnost potkat člověka, který má jiné názory, než my. Který má jiné náboženství, jiné zvyky, jinou barvu pleti. To, že někdo vypadá nebo pohlíží na svět jinak, než jak nás to naučilo naše zázemí, náš původ, ještě neznamená, že bychom se s tímto člověkem neměli stýkat. Že bychom se měli bát o to, že by nás ostatní nutili dělat to, co my necheme. Všichni jsme lidi.