I když mám pocit, že se toho moc neděje, vlastně se toho děje docela hodně. Člověk si po pěti měsících docela rychle zvykne. To, že auta jezdí na druhé straně, na to jsem si už zvykla. To, že je všude plno lidí, na to už jsem si také zvykla. To, že mám pravidelný program pár dní v týdnu, na to si člověk zvyká rychle. Má pak pocit, že se už nic moc neděje, ale ono se toho děje vlastně hrozně moc. 

Momentálně už jsem v půlce druhého semestru studia. Což znamená, že už mi zbývají jenom 4 týdny školy a dva týdny velikonočních prázdnin. Je to děsivá představa, když si člověk vezme, že jsem v říjnu nastupovala na své magisterské studium a už ho budu končit. Ano, zbývá mi ještě diplomka, kterou odevzdávám v říjnu, takže ještě tak úplně "volná" nebudu, ale zároveň budu, jelikož už nebudeme mít žádné hodiny. To je na tom snad to úplně ze všeho nejlepší – magistra budu mít hotového za rok a můžu se vesele vrhnout na pracovní trh. 

Na pracovním trhu už vlastně tak nějak jsem. Už od prosince pracuju u známého ve firmě, kde mě to neskutečně baví. Sice se nejedná přesně o to, co studuji, a co bych jednou chtěla dělat, ale zkušenost je to samozřejmě k nezaplacení. Jsem za to hrozně vděčná, že něco takového mám.