Už je to dýl jak měsíc, co jsme se přestěhovali do Londýna. Už konečně nechodíme s kuframa po městě od airbnb k airbnb, ale bydlíme v příjemném bytě. Na super místě. 

Minulý víkend jsme konečně byli pořádně v centru. Na volbách. Tak nějak jsem čekla, že přijeme, odvolíme a zase půjdeme, tak nějak, jak to vypadá v českých volebních místnostech. Ale ono ne. Přišli jsme tam a stoupli jsme si do fronty. Zhruba 150 lidí venku a dalších 100 vevnitř. Ono je to poměrně pochopitelný, když pro celou Anglii, kde je zaregistrováno asi 1500 voličů, je jedna volební místnost. A přijet na osmou ráno je poměrně náročný, když i náš přímý autobus z domu až před volební místnost jel asi 45 minut. 

Poté jsme se šli projít do nejbližšího parku, tedy do Hyde Park. Bylo sobotní ráno, všude spousta lidí, ale co na tom bylo nejlepší, že to nebyli jenom turisti, ale také místní, kteří si vyšli na procházku. 

Hyde Parkem jsme prošli k památníku krále Alberta, který má postavenou obrovskou zlatou sochu přímo před Royal Albert Hall, což je nádherná koncertní síň. Až tam budou hrát nějakou klasickou hudbu, určitě se tam půjdeme podívat. 

Poté jsme se prošli (zhruba tak 7 kilometrů) podél kanálu Little Venice až ke kamarádům, kteří bydlí ve sdíleném bydlení. U nich jsme sledovali výsledky voleb, společně se spoustou dalších lidí. 

Michal potřeboval ostříhat. Tak jsem se dala na kadeřnici. Už jednou jsem stříhala ofinu, dokonce jsem si jako malá dokázala zastřihnout pramínek vlasů, který mi neustále padal do očí, a to přímo u hlavy. Jelikož jsem se bála, že ustřihnu moc velký kus, raději jsem stříhala po malých kouscích. A vlasy stále neubývaly. Tak jsme začala stříhat po větších a po větších, až jsem nakonec Michala ostříhala tak, že vypadá, jak kdyby přišel od kadeřnice. Má to sice trochu delší, ale já stejně nemám ráda, když má moc krátký vlasy. Asi jsem se minula studiem. Zhruba tak o sedm mílových kroků.

Většinu času jsem minulý týden trávila ve škole, v knihovně. V pátek nám ale konečně zapojili internet, což znamená, že už si nemusím chodit pro internet do školy. Když jsem trávila čas v knihovně, nemohla jsem si samozřejmě pomoct a procházela jsem nesčetně knih, ze všech možných oborů. Nakonec jsem si odnesla knihu o historii moderní filozofie, protože proč ne. Nejvíc mě ale pobavila tahle knížka, kterou jsem našla zastrčenou mezi ostatními. Má asi tak 15 stran není tlustší než pár milimetrů, ale evidentně je důležitá. 

V neděli odpoledne jsme se rozhodli, že bude nejlepší, když půjdeme do Ikei. Stejně se ale rozhodla asi i půlka Londýně. Minule jsme tam byli v úterý večer a nikde nebyl skoro nikdo. Když jsme teď přišli k pokladnám, čekala na nás u každé pokladny řada okolo 50 lidí. Zrovna ale otevírali novou pokladnu, takže jsme se najednou dostali téměř na začátek. Omlouváme se všem Angličanům, podle kterých jsme nestáli spořádaně ve frontě. Pardon. 

Rozhodla jsem se, že si konečně koupím stůl do pokoje. Deska a čtyři nohy za 16 liber, ideálně jsem teda chtěl stůl s šuplíkama, ale to bych si musela trošku připlatit. Spolubydlící si koupil stejný stůl, takže jsme se rozhodli že si dáme závody ve skládání stolu. Pravidla – všechny šroubky musí být dotažený a nohy se nesmí kývat. Začalo to slibně, dokud jsme si nerozsypala svoje šroubky po celým pokoji. Pak jsme ale zjistili, že Ikea jaksi k tomu nedává šroubovák, tudíž budeme muset šroubovat 24 šroubků s tím, co máme doma. To znamenalo jeden minikapesní šroubováček, jedna sada cestovních šroubováčků a jeden kapesní nůž. No, sešroubovat nám to nakonec trvalo asi 45 minut. Rada pro příště – prvně se ujistěte, že máte vše, co potřebujete. 

Poté jsem se rozhodla vyrobit si šuplík na stůl. Vzhledem k tomu, že mám asi 5 předmětů, tolik sešitů nemám, vejde se mi to tedy do mého skvělého šuplíku na stole. Krabice od toustovače z Amazonu se nakonec hodí. Krabice, ve který byl zabalený toustovač, aby se nepoškodil, momentálně slouží jako můj šuplík (dokonce jsem si ho i vytapetovala!) a krabice, ve který byl zabalený toustovač s návody momentálně slouží jako koš v obýváku. Dokonce v něm máme i pytel na odpadky. 

Včera jsme se vydali za kulturou. Na podzimní koncert UCL, do anglikánského kostela. Musím říct, že mě to opravdu překvapilo, na programu měli několik skladeb známých skladatelů (mimo jiné i Dvořáka) a jejich dirigent je bývalý dirigent vídeňské opery.