O TOM, JAK JSME HLEDALI BYT
22:51
Do Londýna jsme
přiletěli přesně před měsícem. Prvních pár dní jsme bydleli u kamaráda a poté
jsme měli na týdne domluveno Airbnb. Že si za ten týdne najdeme byt. Původně
nás bylo 5 lidí – 2 páry a jeden kluk.
Když jsme se
přestěhovali na Airbnb, měli jsme už najitých pěkných pár bytů nebo rovnou
celých domů, které by nám vyhovovaly, ať už cenově, tak i vzdáleností od našich
škol a metra. Další den jsme se šli podívat na koncept „co-living“. Jedná se
vlastně o takový hotel, kde se dlouhodobě bydlí, případně koleje pro dospělé.
Obvykle tam bydlí mladí lidé, kteří právě vstoupili na pracovní trh a mají
práci v Londýně. Ve svém pokoji jenom spí (pokoj je velikosti menšího
hotelového pokoje) a zbytek času tráví v práci a nebo ve společných
prostorech, které jsou opravdu vymakané – je tam sauna, herní místnost, kino,
velké společné kuchyně a podobně. Koncept je to opravdu zajímavý a bylo by
určitě fajn si tam zkusit nějakou dobu bydlet, ale na 12 měsíců by to pro nás nebylo
vůbec přijatelné. Každopádně druhý pár se tam rozhodl bydlet, a tak jsme
zůstali na hledání společného bydlení ve třech.
V tu chvíli
začalo obvolávání bytů, které se nám líbily, a prohlídky. Bytů jsme mohli
obvolat několik desítek a také jsme jich alespoň 10 viděli. Spousta z nich
vypadala nějak takhle:
Rozkládací gauč v obýváku za 360 liber na týden.
Když už jsme
našli byt, který by vyhovoval našim požadavkům (tedy že měl 3 pokoje, nebyl
maličkatej, mokrej a nestál jmění), začaly problémy s gurantorem. Koncept
pronajímání bytů v Anglii vysvětlím někdy později, ale bylo to pomale
náročnější, než najít samotný byt.
Když už jsme
našli byt, který by se nám líbil, poslali jsme na něj nabídku. A čekali, jestli
landlord nabídku přijme. A čekali a čekali, ptali se agenta, který nám často
odpověděl, že landlord je busy. A pak nám řekli, že landlord si vzal někoho
jinýho.
Pak konečně
přišel byt, který se nám líbil úplně vším. Poslali jsme na něj nabídku a
landlord ji přijal, tudíž se dalo do pohybu všechno ostatní. Smlouvy, deposity,
a kdoví, co všechno. To samo o sobě trvá taky pár dní. Takže jsme znovu na pár
dní (už po druhým Airbnb) byli bezdomovci.
Každopádně jsme
se po asi 3 týdnech v Londýně, bez stabilního zázemí, sdílených kuchyní a
stěhování 60 kil zavazadel konečně nastěhovali do vlastního. Byt je krásnej,
velkej, světlej, suchej a blízko čehokoliv bychom si mohli přát.
Takže konečně bydlíme, máme na další rok kde bydlet a i když žijeme ve funkčním provizoriu, co člověk víc potřebuje.
0 komentářů